Smála jsem se, když včera večer začal padat sníh. Na Martina se z nebe nesypal už pár let. Venku zůstaly muškáty. Měsíčky nadějně zářily žlutými a oranžovými květy. Vytrvale dlouho, přestože nejsou trvalky. Dost času. Na všechno dost času. Sníh do rána roztaje. Pokračování textu Sníh slétl na zem na Martina. Díkybohu
Štítek: sníh
Sníh, koblihy a trocha poezie
Za dřevěnými okenicemi se k zemi snáší bílé vločky. Jemně a pomalu pokrývají záhony. A na mě padá příjemná únava. Pes u nohou se stočil do klubíčka. V kamnech praská dřevo. Čaj je ještě horký a honí mě mlsná na koblihy. Dnes bych nezryla ani metr záhonu. Ale vždyť je to tak v pořádku, nemusím si nic vyčítat. Je totiž zima. Pokračování textu Sníh, koblihy a trocha poezie