Les hýčkala něžná mlha. Proplétala jsem se tichem a jemností smrků a zakopla jsem o tři hřiby. Pyšně jsem je nesla vesnicí. Je dobře, že s sebou nemám košík. Každý je uvidí. Nikoho jsem nepotkala. Až tátu na zahradě. „Jedu na houby,“ řekl, když mě viděl. S burácením nastartoval starého Forda a zmizel v oblaku dýmu. Pokračování textu Kapka slivovice za proudy vody