Půda je pro mě balzám na duši i na tělo. Miluju, když se prsty zabořím do kypré a voňavé země a pořádně se zamažu. Do zad mi hřeje slunce nebo zrovna z nebe padají těžké kapky vody. A já se raduju společně s vyprahlou půdou. Pro mě je lékem – konec konců, i vědci potvrdili, že je skvělé antidepresivum. Aby byla zelenina dobrá, šťavnatá a bylo jí hodně, potím se, namáhám svaly, záda a taky ruce. Potom je drhnu, abych smyla zažrané zbytky země. A tak si jednou za čas ráda udělám den, kdy se o ně postarám. Se vší úctou a pokorou, protože jsem jim vděčná, že mě nechávají pracovat. Pokračování textu Trocha péče pro ruce zahradnice: Domácí balzám
Štítek: heřmánek
Heřmánkové pohlazení
Zapomněla jsem. Ale on se nedal. Vysemenil se sám. A tak jsem sazeničky heřmánku přesadila. Vyrostly a vykvetly za radostného bzučení včel, které obtěžkané pylem nasávají jeho jemné pohlazení. I mě hladí do prstů, když za blížící se bouřky trhám jeho drobné žlutobílé kvítky. Něžné, voňavé, přesto plné léčivé energie. První těžké kapky, první burácivý hrom, první záblesk na těžkém nebi. Stihla jsem to. Heřmánek se suší na půdě. Aby hladil a léčil duši i tělo. Pokračování textu Heřmánkové pohlazení