Konec. Přijíždí svatý Martin

Ten konec je jenom pomyslný. Zdánlivě uzavírá zahradnickou sezónu. Je sklizeno. Zahradu zazimuju a úrodu oslavím. Husou. Svatomartinskými rohlíčky. Vínem. A lenošením.

Svátek svatého Martina mám ráda. Kdybych si mohla vybrat jenom jeden ze všech svátků z celého roku, slavila bych právě 11. listopad. Asi proto, že dělám tečku za zahradnickou sezónou, a že nemusím shánět dárky jako před Vánoci.

Těším se. Letos si zase zajdeme na slavnostní večeři s přáteli. Slavit je třeba.

Martin někdy přiváží sníh a jindy zase ne. Loni posněžil záhony. Letos to zatím na sníh nevypadá. Svatý Martin ale není jen ten, který přijíždí na bílém koni. Je také ochráncem vinařů, patronem koní a jezdců. Také zakončuje hospodářský rok, který trvá od Hromnic (2. února).

Recept na svatomartinské rohlíčky

Na svatomartinskou tabuli patří rohlíčky, většinou plněné mákem. Ve staré kuchařce jsem na ně našla recept.

• 400 g mouky
• 250 másla
• 250 ml smetany ke šlehání
• špetku soli
• povidla
• vejce

Do misky prosejte mouku, přidejte na kousky nakrájené máslo, přilijte smetanu a přidejte špetku soli. Vypracujte těsto a nechte ho odpočinout v lednici. Těsto si rozdělte na šest dílů, každý díl rozválejte do kruhu a vykrojte trojúhelníčky. Na širší stranu položte povidlovou náplň a rohlíčky smotejte. Před pečením potřete vajíčkem. Pečte na 180°C zhruba 20 minut. Pocukrujte.

Uzavírám v sobě zahradnický rok

S funěním bílého koně za zády, na kterém se Martin řítí, v sobě pomalu uzavírám letošní zahradnický rok.

• Velká úroda rajčat a mrkví mě zahřála na srdci.
• Velkou radost mám z afrikánů. Zase se osvědčily jako ochránci rajčat i další zeleniny
• Cukety jsem letos neochránila před slimáky, všeho všudy byly asi tři.
• Cibule by se bývalo hodilo víc, příští rok přidám záhon.
• Černé ředkve můžu ubrat, beztak jí zase tolik nespotřebujeme.
• Červené řepy zase přidám, letos se jí vyklubalo málo.

Letos bylo několik premiér.

• Uspořádala jsem první zahradnický kurz. A moc mě bavil.
• Vydala jsem první zahradnický e-book Pěstuj zeleninu.

A pomalu otevírám plány na příští rok.

• Ráda bych připravila nový zahradnický kurz zaměřený na společné pěstování zeleniny, květin a bylin.
• A k tomu vydala nový e-book.

Přes zimu se ale chystám hlavně odpočívat. Mráz a lezavé počasí za okny totiž ospravedlňují:

• Nahřívání u kamen.
• Horkou česnečku.
• Čaj s rumem.
• Pečenou kachnu se zelím a knedlíkem.
• Líné odpoledne nad rozepsanou knihou.
• Karamelový větrník se šlehačkou.
• Cappuccino se skořicí.
• Tlusté ponožky.
• Snivé mhouření očí.
• Psaní pro radost.

A nakonec, je i zimní období krásné a poetické 🙂

Tak báseň na závěr. O bílém koni, samozřejmě.

Bílý kůň (Jiří Wolker)

Bílého koně slyšel jsem ržát

na dolní zšeřelé stráni.

Slyšel jsem, slyšel – několikrát

zavolal na mě po klekání.

Stříbrně zazvonil kopytem o zem,

v očích mu hořel podivný jas.

Čeká mě v noci dnes nad úvozem.

Musím jít za ním. Volal by zas.

Tiše jej pohladím laskavou dlaní.

Řeknu mu: Koníčku bílý,

Vidíš, že přišel jsem, neměl jsem stání,

jakmile louky se orosily.

Vsednu si na něj. Dáme se v cval.

Mraky nám stíny do cesty vženou.

Bude to jako by zamával

šáteček bílý na rozloučenou.

Pohledem spolu, sami a sami.

Hřívy své necháme do noci vlát.

Pojedem roklemi, dolinami.

Hoj, jaký bude to šílený spád.

Potkáme Půlnoc. Na její dlaně

složíme hoře tvoje i mé.

Zvolna se vrátíme na horské stráně,

do ranní mlhy se rozplyneme…