Ten konec je jenom pomyslný. Zdánlivě uzavírá zahradnickou sezónu. Je sklizeno. Zahradu zazimuju a úrodu oslavím. Husou. Svatomartinskými rohlíčky. Vínem. A lenošením.
Svátek svatého Martina mám ráda. Kdybych si mohla vybrat jenom jeden ze všech svátků z celého roku, slavila bych právě 11. listopad. Asi proto, že dělám tečku za zahradnickou sezónou, a že nemusím shánět dárky jako před Vánoci.
Těším se. Letos si zase zajdeme na slavnostní večeři s přáteli. Slavit je třeba.
Martin někdy přiváží sníh a jindy zase ne. Loni posněžil záhony. Letos to zatím na sníh nevypadá. Svatý Martin ale není jen ten, který přijíždí na bílém koni. Je také ochráncem vinařů, patronem koní a jezdců. Také zakončuje hospodářský rok, který trvá od Hromnic (2. února).
Recept na svatomartinské rohlíčky
Na svatomartinskou tabuli patří rohlíčky, většinou plněné mákem. Ve staré kuchařce jsem na ně našla recept.
- 400 g mouky
- 250 másla
- 250 ml smetany ke šlehání
- špetku soli
- povidla
- vejce
Do misky prosejte mouku, přidejte na kousky nakrájené máslo, přilijte smetanu a přidejte špetku soli. Vypracujte těsto a nechte ho odpočinout v lednici. Těsto si rozdělte na šest dílů, každý díl rozválejte do kruhu a vykrojte trojúhelníčky. Na širší stranu položte povidlovou náplň a rohlíčky smotejte. Před pečením potřete vajíčkem. Pečte na 180°C zhruba 20 minut. Pocukrujte.
Uzavírám v sobě zahradnický rok
S funěním bílého koně za zády, na kterém se Martin řítí, v sobě pomalu uzavírám letošní zahradnický rok.
- Velká úroda rajčat a mrkví mě zahřála na srdci.
- Velkou radost mám z afrikánů. Zase se osvědčily jako ochránci rajčat i další zeleniny
- Cukety jsem letos neochránila před slimáky, všeho všudy byly asi tři.
- Cibule by se bývalo hodilo víc, příští rok přidám záhon.
- Černé ředkve můžu ubrat, beztak jí zase tolik nespotřebujeme.
- Červené řepy zase přidám, letos se jí vyklubalo málo.
Letos bylo několik premiér.
- Uspořádala jsem první zahradnický kurz. A moc mě bavil.
- Vydala jsem první zahradnický e-book Pěstuj zeleninu.
A pomalu otevírám plány na příští rok.
- Ráda bych připravila nový zahradnický kurz zaměřený na společné pěstování zeleniny, květin a bylin.
- A k tomu vydala nový e-book.
Přes zimu se ale chystám hlavně odpočívat. Mráz a lezavé počasí za okny totiž ospravedlňují:
- Nahřívání u kamen.
- Horkou česnečku.
- Čaj s rumem.
- Pečenou kachnu se zelím a knedlíkem.
- Líné odpoledne nad rozepsanou knihou.
- Karamelový větrník se šlehačkou.
- Cappuccino se skořicí.
- Tlusté ponožky.
- Snivé mhouření očí.
- Psaní pro radost.
A nakonec, je i zimní období krásné a poetické 🙂
Tak báseň na závěr. O bílém koni, samozřejmě.
Bílý kůň (Jiří Wolker)
Bílého koně slyšel jsem ržát
na dolní zšeřelé stráni.
Slyšel jsem, slyšel – několikrát
zavolal na mě po klekání.
Stříbrně zazvonil kopytem o zem,
v očích mu hořel podivný jas.
Čeká mě v noci dnes nad úvozem.
Musím jít za ním. Volal by zas.
Tiše jej pohladím laskavou dlaní.
Řeknu mu: Koníčku bílý,
Vidíš, že přišel jsem, neměl jsem stání,
jakmile louky se orosily.
Vsednu si na něj. Dáme se v cval.
Mraky nám stíny do cesty vženou.
Bude to jako by zamával
šáteček bílý na rozloučenou.
Pohledem spolu, sami a sami.
Hřívy své necháme do noci vlát.
Pojedem roklemi, dolinami.
Hoj, jaký bude to šílený spád.
Potkáme Půlnoc. Na její dlaně
složíme hoře tvoje i mé.
Zvolna se vrátíme na horské stráně,
do ranní mlhy se rozplyneme…
Krásně napsané. Sice mám knihu Zahradničení den po dni, ale o vaše ebooku přemýšlím. Nemám totiž moc v oblibě elektronické knihy 🙂
Dobrý den, děkuju 🙂 To chápu, ale můj e-book jde vytisknout, taky mám raději papírové věci. Třeba jednou bude i tištěný!