Příběh o tom, jak si muži představujou lesní školku.
Nedělní snídaně. Bílý kafe. Sýr. Vajíčka. Včerejší rohlíky.
Já: „Ten sýr se nedá jíst.“
Muž: „Ukaž. Hm, máš pravdu.“
Já: „Musíme zase nakoupit Od Francouzů.“
Muž: „Hm. Jak se má Petra a Mickael?“
Já: „Petra teď pracuje v lesní školce.“
Muž vykulí oči. Otec, který se zatím nezapojoval, zbystří a vykulí oči.
Já: „To není lesní školka se stromečkama. To je lesní školka s dětičkama.“
Oba vykulí oči a přestanou jíst.
Já (s povzdechem): „Dětičky jsou pořád venku. Na slunci, v dešti, na sněhu. Mají jen chatičku, kam jdou čůrat a jíst.“
Otec: „Chudinky dětičky. To jsou asi vykulený, když pak přijdou domů a sednou si do koutečka do teplíčka.“
Muž: „Jsou to takový maličký tučňáčkové.“
